Rozumkonzumový #12

24. března 2015 v 21:45 | CL |  Rozumové konzumy
Ahoj náhodný čtenáři!

Proč náhodný? - Po takové odmlce ani nedoufám, že se najde nějaký co zkrátka čeká. Takový ten co stojí ve všech čtyřech ročních období před krámem a sleduje jak pomalu začíná chátrat. Tiše přitom doufá, že se otevře. A víš co? Otevře!

Inu, takže opět zahajuji svou tvorbu a semka rovnou z "vostra". Dnes budem konzumovat jeden rozum ze školy, takže pozorně poslouchej a nic nevynechej.


Opět zazvonil již pomalu vyšťavenej zvonek na nejmenované střední škole. Oznamoval onu radostnou událost, jenž my zapřísahlí studenti zveme "Těch pět minut". Inu, jeden student se zvedl z lavice a jeho cesta vedla rovnou do zdejšího kabinetu, kde převzal veledůležitou práci... Vyvěšení nových rozvrhů.
Jeho tvář ten den ještě nepotkal úsměv a když o něj náhodou zavadil, tak byl řádně poslán do @?!_?#! Takže si tento morous vykračoval patro po patře se svým spolužákem a zachraňovali desítky studentů od možného zmatkování a paniky, která by dozajista propukla. Vlastně se cítil jako zločinec. Po výměně již dvanáctého rozvrhu přišel třináctý. A znáte to, ne? Pátek a číslo třináct. Jasně, tohle bylo předurčené... Náhoda? Nemyslím si!
Tak tedy spolužák, švarný to jinoch, zaklepal na dveře následující učebny a drcnul do morouse, aby vše vysvětlil. Morous se jen pousmál a otráveným hlasem pronesl: "My teď vylepíme novej rozvh na žádost naší učitelky." S vítězoslavným výrazem zavírá dveře, když tu vyučující jej zarazí. "A která učitelka vás poslal, Lukáši?" Morous i jinoch se okamžitě zarazili, překvapení tak zjevnou otázkou. Až morous pronesl: "Posílá nás vaše sestra."
V ten moment došlo k nevidanému tichu, vyučujcí pokynula s úsměvem a morous vítězoslavně zavřel dveře učebny. Ticho trvalo ovšem dalších dlouhých deset sekund. Jinoch chytl záchvat smíchu nevídaných rozměrů. Morous samozřejmě neměl tušení, která bije a tak se ujal práce. Tak vše přetrvávalo do 15. listu, kdy se jinoch neudržel a šel s pravdou ven. "Heleď kámo, víš že jsi na téhle škole již třetím rokem a... I když se jmenují obě na příjmení stejně, nejsou to sestry. To je jako tvůj druhý spolužák. Prostě shoda příjmení."
Morousovi vyhrkly slzy do tváře, upustil rozvrhy a rozplakal se smíchy. Připomínalo to množící se datly, řechtačku s moderním hudebním podkresem, alá rozbitá pračka. Oba tyto pedagogy morous totiž má na předměty a je mu jasné, že mu tento přestřelek předhodí u maturity. Ono myslet je lepší, než mluvit. Celý tento příběh lze tedy završit mocným rozumokonzumem. A jakým?

NIKDY, ale opravdu nikdy nekombinujte učitele mezi sebou.
(Teda pokud JEHO kolegyni nenajdete pod JEHO stolem kde hledá špendlíky. Špéééndlík... <_<)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ainowa Ainowa | Web | 27. března 2015 v 17:39 | Reagovat

Abych pravdu řekla, tohle je přesně jedna z těch historek, které si nevymyslíš - tohle se prostě musí zažít! :D Dobře sepsáno, asi tam nějaký talent bude, co?
Náhodný čtenáři není tak úplně správné oslovení, páč náhoda neexistuje, i tak ale nelituju, že jsem na tvůj blog narazila. A pokud plánuješ znovu psát, máš ve mně pravidelnýho (a třeba i čekajícího) čtenáře :)

2 Crimson Lotus Crimson Lotus | 27. března 2015 v 18:53 | Reagovat

[1]: Velké děkuji, ovšem talent šel kolem. Vlastně jsem mu podkopl nohy a tak se mi vééélkým obloukem vyhýbá. (Když mne spatří, jde na druhý chodník.) Každopádně ještě jednou díky, doufám že se ti má budoucí tvorba bude líbit. Doufám budoucí pravidelná čtenářko! ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama