Zrdcadlo, pověz kdo je nejstrašnější?

25. května 2014 v 10:52 | CL
Povím vám jeden příběh.

Byl tu hoch, který žil úsměvný život. Rozdávál pozitivní energii a na tu negativní kašlal. Vypadal vyrovnaně a snažil se být vzorem pro ostatní. Jednou však přišel den, kdy se vše co dalo, zkazilo. Ujel mu autobus do školy, spadl do kaluže, noc před zkoušením nespal, aby se vše naučil. Dostal za 5. Pohádal se s rodiči a rozešel s přítelkyní. Nehorázně ho celý den bolela hlava. Stalo se ovšem něco děsivého, stále se usmíval.
O den později byl však stále vysmátý, ale ti co ho znali byli vyděšení. Nedal na sobě znát jak moc ho štve vše co se stalo a jen tiše se snažil vše napravit. Stejně mu nakonec ti, kteří za ním obyčejně stáli a podporovali, podrazili nohy. Třetí den ráno vstal, podíval se do zrdcadla a usmál se. Neusmíval se protože musí. Usmíval se, protože viděl nestvůru v zrdcadle, kterou dokázal potlačit. Vše zlé co si myslel cpal do té nestvůry. Každé ráno se usmál, protože věděl... Věděl, že nestvůra ze zrcadla nikdy nevyleze a že své názory a chování může promítnout jen v dobrém světle beze strachu. Protože i lidé jsou zrdcadly naších duší. Pokud se knám člověk chová špatně, my děláme někde chybu.

Tak to pokračovalo několik dní a let... Dokud se nepodíval do zrdcadla a... Nestvůra se usmála. Ten pohled ho vyděsil, zapsal se mu do paměti. Jeho úsměv ze dne na den zmizel. Pomalu si vyměňovali role. Ve skutečnosti se chlapec rozdělil ve dvě osobnosti. Jedna potlačovala druhou, ovšem ta utlačovaná střádala všechnu zlobu, nenávist a jakýkoliv protipól te první. Došlo to tak daleko, že se začal děsit sám sebe. Vždy když se usmál, tak né proto, aby rozdal radost. Ale... Jen proto, aby zřel utrpení druhých. Příliš dlouho maskoval vše zlé co se mu stalo. Jeho první identita si to ani nepřipustila, ale ty věci, které se za roky nepovedly byly čas od času naprostou křivdou. Strach ze sebe sama se časem vytrácel a nahradila jej nenávist vůči všem a všemu. A z usměvavého hocha se stala nestvůra, které se každý den vysmíval...


Příběh je trochu chaotický, ovšem je jen příkladem myšlenky na kterou chci narazit. Spousta lidí, která se naoko usmívá to dělá jen proto, aby zamaskovali své vlastní myšlení, že jim něco vadí. Rozhodně to není správné, protože negativní energie vnás samotných musí být čas od času ventilována. Tim myslím jaksi... Zdravou cestou. Prostě ji přetransformovat třeba do nějakého koníčku. Vybít se a né tutlat vše. Jak již bylo napsáno, lidé jsou také zrdcadly našeho chování a myšlenek, ale je to i o nás samotných. Schválně, co vidíte, když pohlédnete do zrcadla? (Já něco děsivého, tak děsivého, že se začnu řezat smíchy :DD )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 k-a-s-a-c-k-a k-a-s-a-c-k-a | E-mail | Web | 25. května 2014 v 13:35 | Reagovat

Ten príbeh je tvoj vlastný ? Či už áno alebo nie tak s tebou plne súhlasím. Dokonca si myslím že je lepšie to všetko proste vypustiť von a to aj plačom. Pretože človek to proste vypustiť potrebuje a až potom ako tak vykoná môže nájsť úľavu.

2 Crimson Lotus Crimson Lotus | 25. května 2014 v 15:07 | Reagovat

:-) Ano, příběh je čistě napsán mnou, jakákoliv podobnost je čistě náhodná... Jsem rád, že se najdou lidé se stejným názorem ;-) Ale všeho s mírou! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama